Jdi na obsah Jdi na menu

Cesta k Armagedonu

6. 6. 2018

Chamtivost a strach jsou nejdůležitější lidské emoce hýbající kapitálovými trhy. Chamtivost vede k aktivitě směřující k dosažení zisku, strach ji koriguje a drží v rozumných mezích. Problémem poslední doby je skutečnost, že druhá z nich se pro určitou část účastníků této hry stala vyprázdněnou a bezvýznamnou.

Jedno z rozlišení obchodníků na kapitálových trzích hovoří o velkých hráčích (smart money) a individuálních investorech (dumb money). Ti velcí hýbou trhem prostřednictvím ohromného množství finančních prostředků. Malí pak mají možnost zasurfovat si na vlně, pokud ji dokážou rozpoznat a včas naskočit. Jak moc se to daří je patrné z označení, jehož se jim historicky dostalo.

Největšími z největších ryb v tomhle rybníku jsou ohromné bankovní korporace. Z podstaty věci vládnou nesmírným majetkem, kterým dokážou manipulovat vývoj cen prakticky dle libosti. Jejich kondice je tedy určující pro situaci na trzích. Ocitnou-li se v problémech, otřásají celým finančním systémem. Stačí vzpomenout na paniku po pádu Bear Stearns a Lehman Brothers, následovanou nevídaným úsilím o záchranu těch nepostradatelných, označovaných jako too big to fail.

Od té doby centrální banky zaujaly postoj, vyjádřený explicitně Mariem Draghim před několika lety: uděláme cokoli, abychom zajistili bankám stabilitu. „Cokoli“ prakticky znamená, že:

  • Centrální banky v případě potřeby vytisknou neomezené množství peněz, aby pokryly případné ztráty vybraných komerčních bank
  • Centrální banky v případě potřeby zlevní cenu peněz (sníží úrokové míry v ekonomice), a to klidně až do záporných hodnot

Objektivně vzato se jedná o vystavení bianco šeku na jakoukoli ztrátu dotyčných ústavů. A jejich manažeři se samozřejmě chovají racionálně a pragmaticky. S bohorovným klidem podstupují extrémní riziko, s penězi svých klientů. Co se může stát? Když to vyjde, nastanou vysoké zisky a tomu odpovídající bonusy manažerů. Když ne, je tady příslovečný lender of last resort, který to zalepí. A co se přihodí manažerovi, který za průšvih odpovídá? No, přinejhorším je tu zlatý padák. A pak další štace na obdobné pozici někde jinde, je to přece borec se zkušenostmi v top managementu tak slavné korporace…

Tak jen vzhůru do rizika, které ponese někdo jiný! Pro příklad: expozice Deutsche Bank v derivátových obchodech přesahuje velikost hrubého domácího produktu celé zeměkoule! Slušný výkon na až třetí evropskou banku co do objemu aktiv.schranka-1.png  Při pohledu na vývoj ceny jejích akcií však běhá mráz po zádech. A také proto, že se situace stala patovou. Z too big to fail se velké bankovní korporace staly too big to save!

Pokud se snad někdo zajímá, kdo to nakonec zaplatí, a tipuje běžné občany a zejména daňové poplatníky, pak hádá správně. K vyrovnání dluhů vytvořených vládami a centrálními bankéři může dojít dvojím způsobem, hyperinflací nebo restrukturalizací dluhu. Oboje znamená, že úspory občanů budou znehodnoceny. Především ty, které jsou drženy v „bezpečných“ aktivech: na spořicích účtech, termínovaných vkladech a v dluhopisech. V této souvislosti je zajímavé, že drtivá většina majetku penzijních fondů a pojišťoven se nachází právě v těchto instrumentech.  

Dluhová zátěž je celosvětově tak neuvěřitelně vysoká, že je prakticky nemožné ji normálně umořit. Čili řádně splatit. Jsou sice schranka-2.pngoptimisté, či spíše snílci, hlásající opak. Jedním z nich je slovutný investorský guru Ray Dalio, zakladatel velice úspěšného investičního fondu Bridgewater. Z jeho vyjádření, mimo jiné i na posledním ekonomickém fóru v Davosu, můžeme slyšet, že beautiful deleveraging je proveditelný. Pokud ovšem budou tvůrci ekonomických politik postupovat rozumně. Ray zjevně přehlíží fakt, že obě zmíněné veličiny, politika a rozum, se v nám známém vesmíru vyskytují pouze odděleně.

Road to hell je tedy vydlážděna těmi nejlepšími úmysly k udržení stability. Samozřejmě těch bohatých, jak jinak. Nyní jde o to, jak je ta dálnice dlouhá a kolik zbývá ještě času na přípravy. Čím více ho uplyne před příchodem matky všech krizí, tím hůře pro nás. Protože mezitím záporné saldo narůstá nade všechny meze. Žijeme v dluhovém opojení a po vystřízlivění se můžeme těšit na kocovinu odpovídající míře zaplavení organizmu jedovatými zplodinami nerozumné hojnosti.

Podrobnou analýzu k tomuto tématu si můžete přečíst na https://seekingalpha.com/article/4177688-different-time.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Cesta k Armagedonu

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář