Kobra efekt
„Jsem z vlády a přicházím vám pomoci“ je podle Ronalda Reagana nejhorších sedm slov, která můžete slyšet.
Před časem se v Indii přemnožily kobry. I rozhodla se vláda s nebezpečnými tvory zatočit příslibem finanční odměny za každého zabitého plaza tohoto druhu. Lidé velmi rychle rozpoznali zajímavou obchodní příležitost a začali kobry rozmnožovat za účelem prodeje státním orgánům. Úředníci to zjistili a vláda odměnu zrušila. Chovatelé zareagovali vypuštěním nadále nepotřebných hadů do volné přírody. Výsledek: promrhané peníze daňových poplatníků, zbytečná neproduktivní činnost úřadů i obyvatel a zvýšené množství jedovatých brejlovců oproti původnímu, již tak kalamitnímu stavu.
Jestliže HDP Česka 2020 činilo 5 652 401 mil. Kč (https://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.presmsocas) a celkové výdaje vládních institucí byly 2 684 639 mil. Kč (https://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.presB), znamená to, že téměř polovina domácího produktu je tvořena v rámci aktivit státního aparátu. Odhadovaná míra celkového zdanění (přímé i nepřímé daně) se u nás pohybuje kolem 60%. Čísla tedy zřejmě sedí, když uvážíme, že zhruba kolem 10% prostředků zmizí díky korupci. Vzhledem k popsanému kobra efektu jde o povážlivou situaci.
Laureát Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman zhodnotil působení státní byrokracie takto: „Pokud bychom svěřili federální vládě řízení saharské pouště, do pěti let tam bude nedostatek písku.“ Odstrašujícím důkazem tohoto tvrzení je ukrajinský hladomor v letech 1932 – 1933 (https://cs.wikipedia.org/wiki/Hladomor_na_Ukrajin%C4%9B).
Lidská hloupost je však nekonečná, jak poznamenal Albert Einstein („The only element in the universe more common than hydrogene is stupidity“). Znovu a znovu očekáváme, že stát zázračně vyřeší problémy, které sám způsobil. Podívejme se například na situaci českého trhu nemovitostí, zejména rezidenčního bydlení.
https://realitymix.cz/statistika-nemovitosti/byty-prodej-prumerna-cena-bytu-60m2.html
Ceny vzrostly v relativně krátkém období do té míry, že se byty staly pro řadu lidí nedostupné. Zejména se to týká mladších ročníků a mladých rodin. Hlavní příčiny jsou dvě: nesmyslně nízké úrokové sazby a byrokratické obstrukce při výstavbě. Nízké úroky znamenají levné peníze, což se projeví zvýšenou poptávkou po reálných statcích, v této souvislosti po nemovitostech. Úřední překážky způsobují zaostávání výstavby nových bytů, a tedy jejich nedostatek. Za oba problémy zjevně může stát: úrokové sazby stanovuje ČNB, což je státní instituce; stavební předpisy stanovuje zákonodárný sbor, což je státní instituce.
Přestože stát je příčinou problému, „většina mladých lidí dospěla k závěru, že by zodpovědnost za stav bytové situace měl převzít stát. Z průzkumu vyplývá, že více než polovina dotazovaných si myslí, že stát by měl regulovat trh s bydlením více než v současnosti a více pomáhat se zajištěním jejich bydlení.“ ( https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/bydleni-mladi-dospeli-pruzkum-spekulanti-statni-podpora-absence-bytu.A210218_125719_ekonomika_vebe?zdroj=vybava_idnes)
Patří-li někdo k církvi Svědků Jehovových, asi by měl nyní zvolat hlasem velikým: „Probuďte se!“. Neboť opak je pravdou. Jestli něco může tyto potíže vyřešit, není to stát se svými příkazy a zákazy, nýbrž volný trh. Dokonce je možno říci, že v situaci svobodného trhu by podobné zauzlení vůbec nenastalo. Signál zvýšené ceny totiž přitáhne pozornost podnikatelů a investorů, což způsobí vyšší produkci, která má za následek snížení ceny. Tento mechanismus ovšem funguje tím hůře, čím více do něj zasahuje byrokratický aparát. V jeho útrobách se navíc skrývají „paraziti přisátí na státním penězovodu“ (viz ekonom Karel Kříž), kteří cenové krvácení dále prohlubují.
Když už musíme mít stát (…?), pak by měl zajišťovat jen několik základních funkcí. Vnější a vnitřní bezpečnost, vymahatelnost práva a rovnoprávnou hospodářskou soutěž. Nic víc. Stát má stanovovat pravidla, pokud možno jednoduchá, nikoli být současně rozhodčím i hráčem na hřišti. Pak totiž není divu, že se do jeho nejvyšších pater dostávají obskurní typy mocichtivých sociopatů. Řečeno slovy lorda Actona, „moc korumpuje“. Velká moc korumpuje velmi. Naopak malý státní aparát s omezenými pravomocemi tyto zločince neláká a oni pak nepůsobí tolik škod.
Velký stát přirozeně srůstá s velkým byznysem, čímž se ekonomické prostředí dále zhoršuje. Například velké banky jsou prakticky nedotknutelné a provozují své obchody bez ohledu na jakoukoli morálku: viz Bank of America, Credit Suisse and Credit Agricole fined €28 million for role in bond trading cartel (https://www.thetradenews.com/bank-of-america-credit-suisse-and-credit-agricole-fined-e28-million-for-role-in-bond-trading-cartel/); Why Wall Street is a Criminal Enterprise (https://www.youtube.com/watch?v=flfMkLhTc78&list=PLx4xn7_wZ5udo1Q1IGfjRrLFcic_g1_wo&index=41).
Kdybychom nějakým zázrakem dokázali zmenšit podíl státu v hospodářství na zmiňovanou nejmenší možnou míru, následky by byly nedozírné:
- Daňová zátěž by poklesla na nějakých 20% příjmů; podobně, jako tomu bylo v dobách nevolnictví
- Skutečné konkurenční prostředí na trhu, které by nebylo zmanipulováno velkými korporacemi ruku v ruce se státní byrokracií, by způsobilo současně s technologickým pokrokem dlouhodobou a trvalou deflaci (= zboží a služby by neustále zlevňovaly); podobně, jako tomu bylo v prvním století existence Spojených států
- Výskyt zločinců ve státních institucích by se snížil oproti dnešku na zanedbatelnou úroveň
Zatím nic neukazuje na to, že by se něco podobného mohlo odehrát v blízké budoucnosti. Pozorovatelné tendence jsou spíš opačné. Optimismus nám však může dodat písničkář Pepa Nos, který tvrdí, že „kdo jde pořád doleva, dojde doprava – protože země je kulatá…“
