MMT
Takzvaná Moderní Monetární Teorie se ocitá čím dále tím více v centru zájmu médií i odborné veřejnosti. Zejména ji milují populističtí politici, neboť jako Albert v oblíbené filmové komedii mohou radostně zvolat: „Přátelé, kamarádi – my vám ty peníze natiskneme!“
Rakouská ekonomická škola (Friedrich August von Hayek, Ludwig von Mises, Josef Alois Schumpeter…) tvrdí, že množství peněz v oběhu by mělo odpovídat objemu zboží a služeb v dané ekonomice. Jinak dochází k distorzím v hospodářství s neblahými důsledky vysoké inflace nebo naopak „špatné“ deflace (viz Karel Engliš: dobrá a špatná deflace).
Zastánci MMT jsou však toho názoru, že manipulace s peněžní zásobou dokáže odstranit neduhy kapitalismu volné soutěže a zajistit trvalý ekonomický růst. Její výhody vysvětluje profesorka Stephanie Kelton v klipu televize CNBC: https://www.cnbc.com/video/2019/03/01/stephanie-kelton-explains-modern-monetary-theory.html.
Hned v úvodu prohlašuje, že peníze pocházejí od vlády. Na rozdíl od hospodaření domácnosti, která musí získávat peníze prací svých členů, tedy vytvářením zboží a služeb pro ostatní domácnosti, vláda nikdy nebude mít nedostatek prostředků.
Takové tvrzení je velmi nebezpečné, především ze dvou důvodů. Předně zcela popírá postuláty zmíněné rakouské ekonomické školy, které zatím nebyly překonány. Ale hlavně naznačuje, že stát je všemocným vládcem určujícím směr našich životů, rozhodně v hospodářské oblasti. Připomeňme si v této souvislosti výrok Friedriecha Wilhelma Nietzscheho z jeho díla „Tak pravil Zarathustra“: „Stát je nejstudenější ze všech studených příšer. Všechno, co říká, je lež, a všechno, co má, to ukradl.“ Mohlo by se zdát, že tiskem peněz k žádné krádeži nedochází. Omyl. Neexistuje jiná možnost splacení tohoto dluhu, než zdaněním nebo inflací. A o dluh se jedná, neboť vláda nemůže (prozatím…) peníze vytvořit jinak než vydáním vládních dluhopisů, které následně prodá centrální bance nebo bankám komerčním či přímo svým občanům. Tuto skutečnost Stephanie v tichosti pomíjí.
Dále se v klipu zabývá deficitem veřejných financí. Připouští, že pokud je dluh příliš velký, může nastat problém, podobně jako kdysi ve Výmarské republice či jinde (v současnosti například Venezuela, našlápnuto mají Itálie nebo Turecko). Naopak malý dluh neodpovídající poptávce v ekonomice způsobuje potíže, které se projevují nezaměstnaností. Východiskem podle paní Kelton je „balancovaný“ vládní dluh, který umožní investice do vzdělání či infrastruktury. A tím dojde k opětovnému nastartování hospodářství a všeobecné prosperitě. Vláda tedy moudře investuje do projektů, které způsobí růst HDP, čímž se následně vzniklý dluh umoří.
Takový obrázek patří do říše bajek a pohádek. Pomineme-li korupci, která provází každý vládní projekt (a to nejen v Česku, kde jsme v této oblasti skutečnými mistry – připomeňme třeba cenu kilometru dálnice, která je u nás třikrát vyšší než jinde v Evropě; korupce je ale všudypřítomná kdekoli na světě, kde úředník rozhoduje o finančních tocích), pak čísla hovoří jasnou řečí. 
Nejen, že k vytvoření růstu HDP potřebujete mnohem více dluhu, než činí samotný růst. Se vzrůstajícím objemem deficitu v ekonomice se situace dále zhoršuje. Zatímco v šedesátých letech bylo zapotřebí k nárustu HDP v USA o polovinu více vládního zadlužení, v současné době je nutno 4,5x více dluhu, než je výsledný růst. Jinými slovy, hospodářství se stává s narůstajícím deficitem stále méně efektivním. Příčina je přitom úplně jednoduchá: ani sebegeniálnější parta úředníků vybavená nejdokonalejší umělou inteligencí nedokáže alokovat zdroje tak efektivně, jak to umí volný trh svobodné soutěže. A to i kdyby tito úředníci nebyli tím či oním způsobem zkorumpovaní, což je samo o sobě nepředstavitelné. Zmíněný experiment ostatně již proběhl v zemích socialistického bloku a úspěšně se znemožnil, viz https://www.youtube.com/watch?v=GlJ6gNMvrfc.
Dále se Stephanie Kelton zamýšlí nad otázkou, jak mnoho dluhu je už příliš. Jako příklad uvádí Japonsko, které v současnosti vykazuje deficit ve výši 236% HDP. V porovnání s ním se Spojené státy jeví celkem v pohodě. Současná úroveň dluhu USA je ovšem trochu někde jinde, než v klipu vyčíslených 105% HDP (viz https://www.usdebtclock.org/index.html, kde aktuální hodnota federálního dluhu činí 133% HDP, celková pak 150%). A správně položené otázky zjišťují:
- Je takový dluh udržitelný?
- Nevyvolá inflaci a následné zvyšování úrokových sazeb?
- Nepodkopává takový deficit hospodářský růst?
Samozřejmě odpověď na všechny tyto otázky ze strany propagátorů MMT zní: NE! Jak prý nám léta letoucí Japonsko demonstruje…
Ohledně ekonomiky v zemi vycházejícího slunce bylo na těchto stránkách mnohokrát diskutováno, například zde https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/clanky-a-analyzy/akciova-slozka-portfolia-ve-svetle-japonskeho-scenare.html, zásadní informace však naleznete ve vynikajícím dokumentu natočeném podle knihy profesora Richarda Wernera „Princes of the Yen“: https://www.youtube.com/watch?v=p5Ac7ap_MAY. Z celé řady dalších analýz (připomeňme studii Carmen Reinhartové a Kennetha Rogoffa z roku 2014, která definuje výši dluhu 90% HDP jako hraniční; cokoli nad tím je pro ekonomiku devastující) zcela jednoznačně vyplývá, že Japonci se topí v těžkých problémech. Pro nás jako investory je významný především index japonského akciového trhu, který reflektuje stav japonského hospodářství:
Do takového trhu byste asi investovat nechtěli. Od roku 1990 se ubírá třicet let do nikam, aktuálně je zhruba na polovině někdejších maxim. Zde vidíme obraz budoucnosti, kterou nám centrální plánovači slibují zařídit. Jedním z důsledků monetárních manipulací je také skutečnost, že BOJ je prostřednictvím nejrůznějších ETF vlastníkem více než 50% všech japonských podniků. Skoro to vypadá, jako by si centrální bankéři společně s Bohumilem Stejskalem v závěru filmu Dědictví řekli: „Tak! A včil si vás kúpím všecky!“
Stephanie pokračuje srovnáváním výše dluhu koncem druhé světové války a v současnosti. Kouzlem nechtěného tak naznačuje, že nyní v době hlubokého míru se podle dluhového zatížení USA nacházejí v něčem hodně podobném válečnému stavu. Dále argumentuje, že bez ohledu na obrovskou výši deficitu zažívala poválečná generace nebývalý hospodářský rozkvět.
I v tomto případě je její logika pochybená, neboť zcela ignoruje zásadní rozdíly mezi tehdejší a dnešní situací a řadu unikátních výhod, z nichž po válce USA těžily:
- Na rozdíl od zbytku světa nedotčené hospodářské kapacity, které stačilo přesměrovat k mírovému využití
- Absolutní hegemonie v měnové oblasti s ohromnými zlatými zásobami, která se projevila v Bretton Woods volbou dolaru jakožto světové rezervní měny se všemi souvisejícími benefity
- Poválečná generace podnikatelů, manažerů a pracovníků všech profesí s étosem vzešlým z vítězné války, s morálními hodnotami podporujícími společenský a hospodářský vzestup
Nic z toho dnes už neplatí.
Problematikou inflace se podle paní Kelton zabývá MMT jako žádný jiný ekonomický myšlenkový směr. V tom případě zřejmě ještě neslyšela o zmiňované rakouské škole. Docela zarážející u profesorky ekonomie na Stony Brook University. Nicméně radí předkladatelům návrhů, aby především zvažovali u vládních projektů jejich vliv na inflaci a vyčíslili dopady na ekonomiku. A tenhle její nápad je potřeba definitivně označit jako blbost na kvadrát. Jakým myslitelným způsobem by bylo možné kvantifikovat dopady izolovaného záměru na celou ekonomiku nebo na inflaci?
Moderní Monetární Teorie není moderní. Znehodnocovat měnu uměly již národy starověku. Nejvíce se tak proslavili Římané, kteří postupným snižováním množství drahých kovů v mincích dosáhli devalvace až 99%. Císař Dioklecián byl nucen reagovat na hyperinflaci zákazem zvyšování cen pod hrozbou trestu smrti. Pochopitelně to nefungovalo a lidi se uchýlili k barterovému obchodování. Devalvace byla jednou z hlavních příčin pádu Západořímské říše. Pro srovnání viz vývoj kupní síly dolaru od založení centrální banky (FED tu nebyl odjakživa, otcové zakladatelé v ústavě centrální banku vůbec nezmiňují – proč asi…?):
Že by se schylovalo k úpadku dalšího impéria…?
Moderní Monetární Teorie není ani teorie. Spíše se jedná o slátaninu nejrůznějších podivných nápadů, které se ovšem náramně hodí některým současným politikům. Jako jsou například v klipu zmiňovaný Bernie Sanders nebo Alexandria Ocasio-Cortez, kterou Peter Schiff pro její intelektuální schopnosti nazývá „bartender“ a Lance Roberts jí z téhož důvodu přezdívá „Occasional Cortex“. Ohromná přitažlivost MMT pro tyto socialisty spočívá ve zdůvodnění vládního utrácení, kterým si mohou kupovat přízeň voličů.
Pro hlubší porozumění problematice si projděte podrobnou analýzu z dílny RIA PRO:
The Theory Of MMT Falls Flat When Faced With Reality (Part I)
https://realinvestmentadvice.com/the-theory-of-mmt-falls-flat-when-faced-with-reality-part-i/
The Theory Of MMT Falls Flat When Faced With Reality (Part II)
https://realinvestmentadvice.com/the-theory-of-mmt-falls-flat-when-faced-with-reality-part-ii/