Odhalené finance

Bylo to někdy na jaře roku 323 př. n. l., když Alexandr Veliký, „král světa“, naposledy prošel branami starověkého Babylonu. Město dobyl již téměř před deseti lety. Ale jeho muži byli opotřebovaní boji v Indii a Persii a Babylon byl bezpečným místem, kde mohl armádě poskytnout tolik nutný odpočinek. Zůstali tam několik měsíců, než Alexandr najednou 10. nebo 11. června onemocněl a poté zemřel. Příčina jeho smrti není známa. Někteří tvrdí, že byl otráven. Jiní obviňují malárii, břišní tyfus nebo komplikace z bojových zranění. Jisté však je, že po sobě nezanechal žádného zákonného mužského dědice, neboť jeho manželka byla v době jeho smrti ještě těhotná. Téměř okamžitě tedy vypukl boj o moc a nástupnictví.

Makedonská tradice v té době diktovala, že kdokoli pohřbí Alexandrovo tělo, bude právoplatným vládcem v celé říši. Jeho posledním přáním bylo mít hrob v jedné oáze v severní Africe, více než 1000 mil daleko. Můžeme si jen představovat téměř rok trvající hru na četníky a zloděje, když se generálové a šlechtici soupeřící o trůn neustále snažili ukrást jeden druhému Alexandrovu mrtvolu. Docházelo k atentátům, sabotážím, tajným misím a dalším mocenským hrám, včetně otevřených válek mezi různými frakcemi, které nakonec trvaly desítky let. Vlastně mnohem déle, než Alexander kraloval. Nakonec se říše rozpadla a byla rozdělena mezi vojevůdce, kteří se ukázali v této přetahované jako nejsilnější. A jeden z vítězů, bývalý generál a osobní strážce Ptolemaios, získal Egypt a založil tam vládnoucí dynastii, která trvala po staletí. 

Ekonomický systém ve starověkém ptolemaiovském království bychom dnes nazvali „nacionálním kapitalismem“. Byrokracie byla obrovská, neuvěřitelně masivní. Všemožná nařízení ovládala obchod. Nebylo vyrobeno nic, co nebylo v zájmu vlády. Karavanní stezky a vodní cesty vlastnil stát a jejich používání bylo silně zdaněno. Existovaly daně ze soli, kolkovné na právní dokumenty, dědické daně a daň z obratu ve výši 10 %. Daň z příjmu dosahovala až 50 %. No celkem vzato úplně jako dnes u nás v Česku. A pak přišla ještě cla.

Ptolemaiovské království oplývalo v té době nejlepšími technologiemi na světě; jejich pole byla vysoce produktivní a vyrobené zboží patřilo mezi nejkvalitnější na planetě.

Vývoz Egypta byl obrovský a lukrativní, dosahoval na trhy až v Číně. Přestože úroveň tehdejší technologie poskytovala mnoho konkurenčních výhod oproti jiným královstvím, stát se rozhodl, že potřebuje „chránit“ své hospodářství. A byla zavedena vysoká mezinárodní cla, která se velmi rychle projevila. Bez výhod nízkonákladových dovozů ceny produktů výrazně vzrostly. Řecký olivový olej, který v Aténách stál pouhých 21 drachem, se v Egyptě prodával za 52 drachem. Mezistátní obchod vyschl, což poškodilo ekonomiky všech zemí. Obchodní spory brzy přerostly v obchodní války, ze kterých se rychle staly války skutečné. Ztráty krve a majetků narůstaly, zatímco soupeři (jako Kartágo a nakonec Řím) zesílili.

Ptolemaiovský Egypt se řídil základním principem merkantilismu, tedy ekonomické filozofie hry s nulovým součtem, která ovládala svět po tisíce let. Je založen na myšlence, že abych já mohl vyhrát, vy musíte prohrát. Budu bohatší tím, o co vás připravím. Adam Smith nakonec popsal, proč byl tento způsob myšlení hloupý, když v roce 1776 publikoval „An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations“. Smith, otec kapitalismu, si uvědomil, že bohatství a hojnost jsou nekonečné a že obchod není hrou s nulovým součtem. Všechny strany by na tom mohly být lépe, kdyby spolupracovaly a vzájemně se obohacovaly.

Den osvobození, jak ho slaví v USA, se stal obrovským krokem zpět od kapitalismu k mentalitě merkantilismu. Je pravdou, že Amerika má velmi legitimní námitky vůči některým ze svých zahraničních obchodních partnerů. Je však naivní si myslet, že problémy lze vyřešit plošnými tarify po celé planetě. Pokud Apple nechce prodávat iPhony v Číně, může to zastavit sám. Je hloupé nutit stovky milionů Američanů platit vyšší ceny za dovážené zboží, aby pomstili ztracenou ziskovost Applu kvůli čínským dovozním clům.

Na této politice je spousta věcí špatných a jen velmi málo způsobů, jak by to mohlo jít správně. Aby byly tarify výhrou, zbytek světa by je musel akceptovat. Žádná jiná země by nesměla zavést odvetná cla. Zahraniční podniky by musely snížit své ceny a zahraniční centrální banky by musely devalvovat své měny. Američtí spotřebitelé by museli být velmi trpěliví a věřit, že inflace cen kvůli clům je přechodná a že domácí produkce je brzy srazí zpět. A co je nejdůležitější, americké podniky by musely okamžitě začít stavět nové továrny v USA a nastartovat domácí výrobu.

Jenže to se mnohem snadněji řekne, než udělá. Nové továrny budou vyžadovat řadu státních a místních povolení a tato byrokracie může zablokovat průmyslovou výstavbu na roky. Nemluvě o tom, že mnoho materiálů pro všechny tyto nové podniky bude třeba dovážet. Existují výjimky v tarifech pro měď, řezivo a ocel, ale ostatní dovážené suroviny budou nyní o 10 až 50 % dražší. Stručně řečeno, vybudování všech těchto závodů zabere spoustu času a bude mnohem nákladnější. A spotřebitelé budou mezitím platit výrazně vyšší ceny. Nejen ve Spojených státech, nýbrž po celém světě, Česko nevyjímaje.

Jak to bude pokračovat? Historie nám říká, že obchodní spory často eskalují do větších konfliktů. A je někdo natolik naivní, aby si myslel, že se Čína či Evropa prostě poslušně skloní? Možná Číňané použijí svou armádu hackerů, aby zničili části americké energetické sítě a zahájí kybernetickou válku. Nebo třeba přestanou vyvážet do Ameriky vzácné kovy, takže polibte svůj iPhone na rozloučenou. Můžeme také očekávat od řady států, včetně evropských, odvetná opatření zrušením bezvízového styku pro občany USA. Několik zemí už začalo vybírat své finanční prostředky ze Spojených států, buď kvůli odvetě, nebo ze strachu. To by mohlo vést k nařízení kapitálových kontrol, aby USA zabránily cizincům přesouvat své peníze ven. Sečteno a podtrženo, svět se může ocitnout velmi rychle ve značném chaosu.

Otázkou zůstává, zda jsou poslední události počátkem tolik nutného narovnání již dlouho přetrvávajících nerovnováh v ekonomice, či opět dojde k odsunutí nezbytných procesů vylitím další záplavy likvidity do kapitálových trhů.