Odhalené finance

Sluší se pogratulovat Kamale Harrisové k jejímu novému domu na pláži v Malibu za 8,2 milionu dolarů. Bývalá viceprezidentka USA, která roky varovala Američany, že „se naše oceány oteplují“ a „hladina moří stoupá“, se zřejmě rozhodla, že kalifornské pláže jsou dostatečně bezpečné, aby na ně vsadila 8 milionů dolarů. Během své prezidentské kampaně v roce 2019 Harrisová prohlásila: „Extrémní počasí ničí naše komunity.“ V projevu na Univerzitě v Miami v roce 2023 znovu zdůraznila: „Žít v pobřežní komunitě znamená žít v první linii klimatické krize.“ Možná se chystá stát mučednicí. Nebo byla vždycky jen hlupačka. Ale pokrytectví ohledně klimatu je ve skutečnosti pouze předkrm.

Je to tatáž Kamala Harrisová, která se léta prezentovala jako zastánkyně „malých lidí“; ostře se stavěla proti bohatým Američanům, žádala zvyšování daní pro „bohaté“ a naznačovala, že miliardáři neplatí svůj „spravedlivý podíl“. Během kampaně v roce 2020 podporovala daně z majetku a navrhovala dramatické zvýšení kapitálových výnosů. Mluvila o „rovnosti“ a „ekonomické spravedlnosti“ a přednášela o obscénnosti nahromaděného bohatství. A nyní žije v sídle na pobřeží oceánu v hodnotě 8,2 milionu dolarů.

Na tom, že je člověk bohatý, není nic špatného, i když je podezřelé, kolik bohatství dokáží nashromáždit veřejní zaměstnanci se skromnými platy. Ani na tom, že si koupíte dům na pláži, není nic špatného. Ale je něco hluboce špatného, když strávíte politickou kariéru démonizováním bohatství a pak tiše sbíráte kořist. Ovšem to je v politice rutina.

Janet Yellenová, která v letech 2014 až 2018 působila jako předsedkyně Fedu a poté jako ministryně financí od roku 2021 do ledna 2025, nyní varuje Ameriku před neudržitelným vývojem státního dluhu. Popisuje nebezpečí fiskální dominance, což může znít jako úchylka centrálního bankéře. Ve skutečnosti je to technický termín pro situaci, kdy se vládní dluh stane tak velkým, že centrální banka je fakticky nucena udržovat nízké úrokové sazby a tisknout peníze, bez ohledu na inflaci. Uvedené komentáře zazněly na zasedání Americké ekonomické asociace začátkem tohoto měsíce, kde Yellenová varovala, že dluh směřuje k 150 % HDP. Naříkala nad tím, že „celkový federální deficit je asi 6 % HDP. Této úrovně nebylo nikdy předtím dosaženo, s výjimkou válek a recesí. Nezbytné utahování opasků je velmi nutné.“

Když Yellenová v letech 2014 až 2018 působila jako předsedkyně Fedu, udržovala úrokové sazby blízko nuly, což umožňovalo levné půjčky, které poháněly dluhový maraton. Poté v letech 2021 až 2025 vedla ministerstvo financí, kdy státní dluh prudce vzrostl z přibližně 27,8 bilionu dolarů na více než 36 bilionů dolarů. To je za jejího působení více než 8 bilionů dolarů nového dluhu. Koho teď poučuje? Ministerstvo financí pod jejím vedením vydávalo převážně krátkodobé dluhopisy namísto 10letých nebo 30letých, když byly výnosy pod 1 %. Už jen toto rozhodnutí bude americké daňové poplatníky stát stovky miliard dolarů na dodatečných nákladech na úroky, protože tyto dluhy budou refinancovány za vyšší úrokové sazby.

No dobře, ale co to má společného s životem v Česku? Víc, než by se zdálo. V jistém smyslu „we are living in Amerika, Amerika ist wunderbar“, jak tvrdí borci z kapely Rammstein. Pokud se týká korupce v politických kruzích, stačí vzpomenout na Dozimetr či Stoku. Neuplyne půlrok, aby nevyplavala další špinavost. A protože je to jen pověstná špička ledovce, devadesát procent dojení společných prostředků se skrývá pod hladinou.

Fajn, tak úředníci kradou, no a co. „Veď všetci kradnú“, jak slavně prohlásil jeden z našich nejvyšších nomenklaturníků. Tak třeba budou alespoň dobře hospodařit, aby bylo z čeho ukrádat. Podívejme se tedy, jak se daří spravovat veřejné prostředky úředníkům páteřní instituce českého finančního organismu.

Po vzniku samostatného Česka držela ČNB zlaté rezervy ve výši zhruba 62 tun. Ovšem v roce 1997 se rozhodla, že se bez podivného reliktu z dob Julia Caesara obejde a zahájila masivní výprodeje. 

Nějakou dobu byli všichni šťastní. A pak se začaly dít věci. Česká národní banka se pustila od roku 2023 do výrazných nákupů.

• Konec 2019: Přibližně 8 tun (nejnižší úroveň v historii).
• 2020–2022: Menší nákupy, aby se zabránilo úplnému vyčerpání zásob (používaných mj. na ražbu mincí). Na konci 2022 držela ČNB přibližně 12 tun.
• 2023: Začátek výrazného navýšení. Nakoupeno cca 19 tun, rezervy na konci roku 30,7 tun.
• 2024: Pokračování v pravidelných nákupech. Nakoupeno přibližně 20,5 tun, rezervy na konci roku 51,2 tun.
• 2025: Další intenzivní nákupy. Nakoupeno 20,4 tun (pravidelné tempo, často okolo 5 tun za čtvrtletí, s menšími úpravami). Rezervy postupně rostly (např. červen 2025: cca 62 tun, září 2025: cca 66,8 tun, říjen 2025: cca 69,2 tun).

​

Na konci prosince 2025 vlastnila ČNB rekordních 71,6 tun zlata. Toto je nejvyšší objem v historii samostatné České republiky. Hodnota zlatých rezerv dosáhla přibližně 10,1 miliardy USD (cca 210 miliard Kč), což představuje zhruba 5,8 % celkových devizových rezerv ČNB.

Zdroje: Oficiální data ČNB, zprávy z roku 2026 (např. Novinky.cz, Zlatovna.cz, World Gold Council).

Kdyby bylo řízení devizových rezerv olympijskou disciplínou, uznale bychom pokývali hlavou. Také my, malé Česko, jsme se zúčastnili. Jenomže na rozdíl od sportovních klání je důležitý i výsledek. Který je ovšem tristní.

Průměrné roční kurzy USD vycházejí převážně z aritmetického průměru denních nebo měsíčních kurzů devizového trhu ČNB.

Během osmadvaceti let dokázala ČNB svými nákupy a prodeji zlata vytvořit ztrátu přes 98,6 miliard korun. Roční saldo minus 3,5 miliardy. A přitom jsme na tom co do objemu jen o trochu lépe, než předtím: 62 tun / 71 tun. Kdyby úředníci brali své platy, zdůvodněné vysokou odborností, a nedělali nic, ušetřili bychom 90 miliard korun.

Vzhledem k plánovanému schodku státního rozpočtu pro letošní rok ve výši cca 286 miliard je to samozřejmě pakatel. Ale i tak to někdo musí zaplatit. A jsou jen dva způsoby, jakými stát získává prostředky na své výdaje: zdanění obyvatelstva a inflace. Ta byla v minulém roce cca 2,5%, ovšem průměrně za posledních sedm let 5,3%. Přímé i nepřímé daně činí zhruba 61% z příjmů. Suma sumárum nás stát připraví o 66% naší produkční kapacity, aniž by byl schopen s touto odcizenou energií smysluplně pracovat (viz například https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/clanky-a-uvahy/kobra-efekt.html). Ledaže bychom považovali za smysluplné, že si nějaký úředník koupí chatu na pobřeží za 170 000 000 Kč. Ještě že v Česku nemáme moře…