Jdi na obsah Jdi na menu

Pár slov o penězích

28. 6. 2022

„Věci nejsou, čím se zdají být,“ pravila dáma s polenem v kultovním snímku Davida Lynche Twin peaks. Výrok dokonale charakterizující dnešní téma.

S penězi, či přesněji s oběživem, se setkáváme na každém kroku. A přitom mnoho lidí nemá ani potuchy o jejich úloze v ekonomice, jak vznikají a zanikají, a jaké jsou podstatné rysy peněz. Což bohužel platí i o spoustě ekonomických rádoby odborníků a drtivé většině politiků. Pro investory je však pochopení těchto vztahů naprosto nezbytné.

Jakmile lidé začali místo výměnného obchodu využívat univerzální médium k vyjádření hodnoty různého zboží, po řadě pokusů a omylů dospěli k tomu, že by tento prostředek měl být:

  • přenosný
  • odolný
  • dělitelný
  • zastupitelný
  • a uchovatelem hodnoty

Takovým požadavkům nejlépe vyhovovalo zlato a v menší míře stříbro. Proto byly především tyto dva kovy po tisíce let používány jako platidlo, vlastně až do roku 1971. Samozřejmě již dávno předtím byly obvyklé jiné druhy oběživa, papírové bankovky či státovky a mince z jiných kovů. Vždy však byly nějakým způsobem vázány na hodnotu zlata či stříbra. Dokonce ještě nějaký čas po bolševické revoluci bylo možno vidět na československých bankovkách nápis „Tato bankovka je kryta zlatem a ostatními aktivy Státní banky československé“.

Od legendárního televizního vystoupení prezidenta Nixona, kdy oznámil světu „dočasné“ zrušení vazby dolaru na zlato, žijeme ve světě FIAT měn. Toto slůvko z latiny označuje cosi, co je dáno autoritativním příkazem nebo úřední vyhláškou. Jiný jeho význam znamená „prospěch“ a z tohoto důvodu je také zkratkou původního názvu známé automobilky (Fabbrica Italiana Automobili Torino). Na rozdíl od majitelů aut však prospěch z FIAT měny mají pouze někteří.

Peníze jsou obchodní nástroj uchovávající ekonomickou energii, což je váš čas a svoboda. Měna či oběživo, pokud není poukázkou na skutečné peníze, se zakládá jen na důvěře či vynucení, a bez výjimky se vždy nakonec vrací ke své vnitřní hodnotě, která je nulová. Toho si byli velmi dobře vědomi Otcové zakladatelé Spojených států, když v ústavě jasně stanovili, že peníze jsou pouze zlato a stříbro. Nic mimo to. Postup Nixonovy administrativy, stejně jako např. zabavení zlata a stříbra občanům během Rooseveltova New Dealu či řada minulých i současných kroků FEDu je tedy zjevně protiústavní.

Na druhou stranu nutno přiznat, že koncem šedesátých let se kvazizlatý standard světové rezervní měny dostal pod velký tlak. Kterákoli vláda totiž mohla dolary získané v zahraničním obchodě vyměnit za fyzické zlato. Což zejména Francouzi a další hojně využívali, takže množství zlatých cihel ve Fort Knox výrazně ubývalo. Během několika dalších let by tam zřejmě nezůstalo vůbec nic. Příčinou byla nezbytnost obchodního deficitu, kterýžto jev popsal Robert Triffin v šedesátých letech minulého století (https://cs.wikipedia.org/wiki/Triffinovo_dilema). John Maynard Keynes tuto obtíž předvídal a již na konferenci v Bretton Woods v roce 1944 obhajoval použití globální rezervní měny zvané Bancor namísto dolaru.

Nyní Spojené státy mohou dostát závazku dostatečné likvidity při operacích se světovou rezervní měnou, ovšem za cenu stále hlubších schodků v mezinárodním obchodě. Zároveň získávají zboží ze zahraničí výměnou za zelené papírky, jejichž hodnota se trvale snižuje. Jinak řečeno, exportují domácí inflaci do celého světa.   purchasing-power-of-the-u.s.-dollar-over-time.jpg

Již v šedesátých letech na nefér situaci vehementně upozorňoval francouzský prezident Charles DeGaulle, nicméně s tím nikdo nehne, dokud nedojde ke změně systému. Do té doby, ať se ohledně mezinárodních vztahů přihodí cokoli, zůstane dolar v koši špinavého prádla relativně nejčistší košilí (viz https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/videa-a-podcasty/has-brent-johnson-s-dollar-milkshake-theory-begun-.html).

Když současné oběživo neodráží žádnou skutečnou hodnotu, jak vlastně vzniká? Jednoduchou odpověď nám dává legendární bankéř Jay Pierpont Morgan: „Zlato jsou peníze. Všechno ostatní je kredit“. Slovo kredit můžeme nahradit českým výrazem dluh. Opravdu? Skutečně vznikají peníze dluhem? Ano, je to tak!  tvorba-obeziva.jpg

Po jednotlivých krocích, jak jsou znázorněny na diagramu:

  1. vláda potřebuje peníze a vydá dluhopisy (I.O.U. = I Owe You = dlužím vám)
  2. prostřednictvím ministerstva financí (Treasury Department) se obrátí na FED, který „vytiskne“ (tlačítkem na počítači) nové peníze a vymění je za dluhopisy, které má nyní ve své rozvaze
  3. vláda za získané peníze financuje některé potřebné projekty (třebas Hoover Dam, která pak vyrábí dlouhá léta elektřinu), většinou však různé nesmysly (jako je Green Deal nebo Cash for clunkers a podobně)
  4. peníze vydělané podniky a občany se dostanou do komerčních bank, které díky systému frakčních rezerv mohou toto množství několikanásobně multiplikovat – tím vzniká drtivá většina oběživa, zatímco vliv prvotního vládního dluhu na měnovou zásobu je relativně malý
  5. oběživo je různým způsobem zdaněno, což je příjmem ministerstva financí; příjem však zdaleka nedostačuje, neboť smělé plány a geniální nápady politiků potřebují vždy více prostředků, než je k dispozici
  6. proto je nutno neustále zvyšovat tzv. zastropování dluhu; pod pohrůžkou zastavení provozu vládních a veřejných organizací se hranice vždy posune směrem vzhůru (a všichni si jako oddechnou, i když vědí, že je to jen taková zábavná hra…)
  7. během celého procesu si svůj díl utrhnou velké banky (tzv. Primary Dealers), jejichž prostřednictvím se mění dluhopisy na oběživo a naopak; profitují přitom hned třikrát: a) úročením dluhu, b) podílem na rezervách, c) jako vlastníci FEDu jsou příjemci dividendy cca 6,5% p.a. (vlastnická struktura je nejasná, nicméně od počátku jde o největší banky v USA)

Velké banky jsou tedy hlavním, a vlastně jediným vítězem této hry, která se opakuje donekonečna. Mohli bychom také říci, že vyhrávají i politici; to jsou ovšem jedni a titíž lidé. Zde se uplatňuje fenomén otáčivých dveří: chvíli ve velké bance, chvíli v politice, pořád dokola. Kontrolní otázečka soudruzi: kdopak si myslíte, že to všechno zaplatí? No přece ti ostatní, kteří tvoří skutečné hodnoty – firmy a jejich zaměstnanci, podnikatelé a živnostníci.

Jak konkrétně? Dvojím způsobem:

  • zdaněním
  • inflací

Popsaný mechanizmus zobrazuje situaci v USA, v Česku je to však obdobné. ČNB sice není vlastněna velkými bankami, o to víc prostředků se ztratí v korupčním prostředí naší politiky (viz aktuálně živá causa Dozimetr https://www.e15.cz/domaci/hlubucek-a-redl-v-tom-nejsou-sami-kdo-je-kdo-v-korupcni-kauze-dozimetr-1391052) nebo čachrování s dotacemi. Mohli bychom se tím docela bavit, kdyby to nebylo tak zatraceně drahé: celková míra zdanění příjmu u nás kolem 60%, inflace 8,1% p.a. (https://www.czso.cz/csu/czso/inflace_spotrebitelske_ceny). Jak by zhodnotila Kelišová: „To je hnus, velebnosti…“

Podrobněji o bankách a jejich úloze v ekonomice viz rozhovor Danielle DiMartino Booth s profesorem Richardem Wernerem  https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/videa-a-podcasty/how-banks-work---dictate-the-economy.html; k tomu dále Wernerova studie „How do banks create money, and why can other firms not do the same? An explanation for the coexistence of lending and deposit-taking“ zde https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1057521914001434?via%3Dihub.

Díky takto nastavenému systému dluh utěšeně roste, v současnosti činí cca 360% světového hospodářského produktu. Když jsou všichni zadlužení, co kdybychom to prostě smazali? Potíž je v tom, že dluh (pasivum) jednoho subjektu je zároveň aktivum jiného. Pokud tyto položky zrušíte, řada firem, bank, pojišťoven i soukromých osob bude rázem v insolvenci. Jen se podívejte na vlastní portfolio, kolik máte dluhopisů ve svém penzijním fondu, životním pojištění nebo jiných investicích. Ironie je ovšem v tom, že stejně o významnou část těchto prostředků přijdete. Ať již vysokou inflací, nebo poklesem ceny dluhopisů při zvýšení sazeb, které právě probíhá (k tomu viz https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/clanky-a-uvahy/urokova-houpacka.html), nebo při resetu celého systému, který je dlouhodobě neudržitelný. Jste-li opačného názoru, pak předpokládáte, že se na dluhovém tygru udržíme donekonečna…

Mohlo by se zdát, že řešením bude opětovné přijetí zlatého standardu. No, asi úplně ne. Zlato jakožto skutečné peníze by mělo jistě hrát důležitou roli v novém monetárním uspořádání. To ostatně reflektuje i směrnice Basel III, kterou se řídí bankovní domy, a která nově deklaruje žlutý kov jako Tier 1 – tedy nejbezpečnější aktivum. Potíž je v tom, že zlata je na světě jisté omezené množství a těžbou ho přibývá jen velmi zvolna.   gold-in-world-cube.jpg

V dnešním dynamickém prostředí musíte pracovat i s kreditem, jinak by se hospodářství hodně zabrzdilo. Podobná úskalí ostatně čekají i bitcoin, jakmile se naplní stanovená kvóta maximálního počtu jednotek.

Problému s rigiditou zlata si byl vědom i věhlasný T.A.Edison, který v roce 1922 navrhoval dosažení potřebné měnové elasticity vydáváním dolarů v závislosti na množství bavlny a pšenice v referenčních skladech. Zároveň prohlašoval, že „zlato je relikvie Julia Caesara a úrok vynález Satana.“ Během propagačního turné, které podnikl s přítelem a spoluvynálezcem Henrym Fordem, veřejně mluvil o své touze po měnové reformě. Pro pochopení si dopisoval s významnými akademickými a bankovními profesionály. Nakonec však Edisonovy návrhy nenašly podporu.

Zmíněný úrok je v takto nastaveném prostředí cenou dluhu a tedy cenou peněz. To může znít trochu jako oxymoron - peníze by měly být měřítkem hodnot, takže úrok je měřítkem měřítka? Navíc se úroková míra neustále pohybuje, takže měřítko je jednou delší a jindy kratší. Představte si, že při stavbě domu by každý den měl váš metr jinou délku. Výsledné dílo by zřejmě nevypadalo moc dobře, pokud by vám to celé nespadlo na hlavu. Což je situace, v níž se náš monetární systém právě nachází.  Všechna velká náboženství také půjčování peněz na úrok zakazují. Judaismus, islám i křesťanství mají kořeny v původní sumerské civilzaci, a tak už před více než osmi tisíci lety někdo věděl, jaké potíže jsou s úrokem spojeny.  

Ať již bude současný stav napraven s vysokou mírou ekonomické inteligence (vzhledem k výše uvedenému krajně nepravděpodobné), nebo se odehraje živelná změna spojená s velkými otřesy, nám běžným investorům nezbývá, než hrát s kartami, které jsou takto rozdány. Předpokladem je zvyšování finanční gramotnosti, k čemuž slouží mimo jiné i tyto stránky. Pro hlubší pochopení problematiky peněz a oběživa doporučuji shlédnout vynikající desetidílnou sérii Mika Maloneyho „Skrytá tajemství peněz“, kterou najdete v sekci Videa a podcasty na předposlední záložce, první díl zde: https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/videa-a-podcasty/hidden-secrets-of-money-ep-1.html.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář