Vládní dluhy
Vlády po celém světě hromadí dluhy po celá desetiletí a v posledních letech se tento trend v důsledku pandemie COVID-19 zrychlil. Zatímco vládní dluh může hrát pozitivní roli při financování infrastruktury, podpoře sociálních programů a stabilizaci ekonomiky v době krize, neudržitelná výše dluhu (= více než 90% HDP) má negativní důsledky pro ekonomiku a budoucí generace.
Jedním z hlavních problémů vysoké úrovně vládního dluhu je jeho vliv na ekonomiku. Vzhledem k tomu, že si vláda nadále půjčuje peníze, splátky úroků z dluhu spotřebují větší část vládního rozpočtu a zbyde méně peněz na jiné programy a iniciativy. To může mít za následek vyšší daně, snížení vládních výdajů na sociální programy a snížení investic do infrastruktury, což vše negativně ovlivňuje ekonomiku. Navíc vysoká úroveň vládního dluhu vede k inflaci, protože vláda tiskne peníze na financování obsluhy dluhu, což má za následek zvýšení peněžní zásoby a odpovídající pokles hodnoty každé měnové jednotky. Inflace nahlodává kupní sílu spotřebitelů, snižuje konkurenceschopnost podniků a rozevírá nůžky mezi příjmy a majetkem bohatých a chudých.
Další významnou obavou je dopad vládního dluhu na budoucí generace. Nahromaděný dluh bude muset být později splacen těmi, kteří neměli prospěch z výdajů financovaných tímto deficitem. Naši potomci tedy budou čelit vyšším daním, omezeným sociálním programům a redukci investic do infrastruktury, což bude mít negativní dopad na kvalitu jejich života. Pokud navíc vláda není schopna splácet svůj dluh, může to mít za následek finanční krizi, jako je platební neschopnost nebo restrukturalizace, což vede k významným ekonomickým a sociálním otřesům.
Česká republika má ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi relativně nízkou úroveň vládního dluhu, avšak trendem poslední doby je jeho nárůst. V roce 2021 činil vládní dluh České republiky přibližně 42 % hrubého domácího produktu.
https://tradingeconomics.com/czech-republic/government-debt-to-gdp
Což je o polovinu méně než průměrná úroveň dluhu zemí Evropské unie. Částečně to lze přičíst stabilní a rostoucí ekonomice země a také relativně nízké úrovni veřejných výdajů.
Česká republika však v poslední době zaznamenala nárůst svého vládního dluhu. Vláda přijala opatření na podporu ekonomiky během pandemie, včetně poskytování finanční podpory podnikům a jednotlivcům, což zvýšilo její zadlužení. Rovněž důsledky války na Ukrajině prohlubují státní deficit. Také stárnoucí populace a rostoucí náklady na zdravotní péči vyvolaly tlak na vládu, aby zvýšila výdaje na sociální programy.
https://www.populationpyramid.net/czech-republic/2023/
Rovněž infrastruktura země, zejména v oblasti dopravy a energetiky, potřebuje značné investice a vláda tyto iniciativy financuje prostřednictvím půjček.
Z hlediska dlouhodobého vývoje státního hospodaření bychom mohli konstatovat, že Česko se nacházelo v období 1995 – 2022 soustavně v krizi, s výjimkou čtyř let mírného přebytku rozpočtu.
https://tradingeconomics.com/czech-republic/government-budget
Proč v krizi? Jak uvedeno výše, vláda by měla akumulovat rozpočtové přebytky v dobách tučných, aby jimi mohla financovat zvýšené náklady v dobách hubených. Alespoň podle teoretických závěrů lorda Keynese. Rakouská ekonomická škola naopak argumentuje, že vlády působí více škody než užitku a měly by se pokud možno vyvarovat zásahů do ekonomiky.
Lze tedy konstatovat, že Česká republika má ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi relativně nízkou úroveň státního dluhu, ale je důležité zajistit, aby zůstal dlouhodobě udržitelný. Toho lze dosáhnout prováděním odpovědné fiskální politiky, snižováním výdajů tam, kde je to možné, a zvyšováním příjmů prostřednictvím podpory hospodářského růstu. Naopak pokusy o zvyšování daňové zátěže by mohly být velmi nebezpečné, neboť „daňové břemeno zaměstnanců 2022 bylo 61,57 % (https://libinst.cz/danove-bremeno-zamestnancu-2022-6157/). Připočteme-li průměrnou meziroční inflaci 15,1% (https://www.czso.cz/csu/czso/inflace_spotrebitelske_ceny), bylo v minulém roce celkové zdanění pěkných 76,67% příjmů!“ (viz https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/clanky-a-uvahy/ohlednuti-za-minulym-rokem.html). To už začíná hraničit s nevolnictvím.
Další zvyšování daní v jakékoli formě by tedy bylo nejen nemorální, ale z hlediska hospodářství destruktivní. Platí totiž, že ekonomika funguje tím lépe, čím méně je propojena se státní mašinerií (viz https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/clanky-a-uvahy/kobra-efekt.html).