Jdi na obsah Jdi na menu

V pasti

29. 11. 2021

Takto označujeme značné omezení rozsahu pohybu způsobené vnějšími faktory a nemožnost se z této situace dostat jinak, než použitím násilí nebo překvapivého, inovativního postupu.

Popis, který velmi dobře sedí na naši ekonomickou situaci. Projevuje se tím, že:

Možná někdo namítne, že přece nejsme země třetího světa, jako Zimbabwe. Zatím ne, ovšem zahrávání si s dluhem vede k podobným výsledkům. statni-dluh.jpg

https://www.forum24.cz/vymyva-andrej-babis-lidem-mozky-tady-je-vycet-nesmyslu-z-cau-lidi/

A to s námi ještě neskončil Covid a jeho související náklady…

Zvyšování dluhu znamená vyšší množství měnové báze v ekonomice, tedy inflaci. Její projevy mohou být okolnostmi pozdrženy, nicméně nakonec se prosadí. 

inflace.jpg

https://www.kurzy.cz/makroekonomika/inflace/

Jaké jsou příčiny? Pomineme-li účelové argumentace typu „může za to pandemie“ nebo konspirační teorie o celosvětovém spiknutí, lze najít společný jmenovatel všech těchto degenerativních změn. Tím je stupeň centralizace rozhodovacích procesů v ekonomice. Množství chyb v hospodářství roste exponenciálně vzhledem k počtu ústředních rozhodnutí. Čím větší je rozsah celku řízeného z jednoho místa, tím horší jsou výsledky v porovnání s decentralizovaným modelem. U příležitosti výročí 17. listopadu jsme si mohli připomenout dysfunkční socialistické hospodaření, které v praxi tyto teze prokázalo.

Bohužel, jak jsme u nás v Česku zvyklí, spoustu věcí děláme jen tak napůl. A tak namísto ekonomiky s minimální ingerencí státu máme stále ještě HDP podmíněný z 50% byrokratickým aparátem (viz https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/clanky-a-uvahy/kobra-efekt.html). Komunisté se sice po posledních volbách ocitli ve stavu klinické smrti, jejich duch však kráčí dál. A my všichni jsme tudíž v pasti, protože:

  • Důchodový systém je deficitní, v blízké budoucnosti se buď sníží penze nebo zvýší věk odchodu do důchodu, pravděpodobně dojde k obojímu
  • Proto bychom si měli vytvořit k těmto účelům vlastní zdroje; což je ovšem pro většinu lidí utopie, když jim stát sebere z výdělku kolem 60% (a penzijní fondy to nespasí – schválně si zkuste spočítat, jak vysoký měsíční důchod budete mít z vašeho penzijního připojištění třebas na dobu 15 či 20 let při reálném úroku např. 0,1% p.a.)
  • I když někteří najdou potřebné peníze k investování, ocitají se ihned v další slepé uličce: standardní portfolio akcie/dluhopisy bude v následujících deseti patnácti letech vykazovat záporný reálný výnos a neumožní tak vytvoření dostatečného finančního polštáře (viz https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/clanky-a-uvahy/akcie-na-steroidech.html a https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/clanky-a-uvahy/urokova-houpacka.html)

Když tedy víme, kde jsme a proč jsme se tam ocitli, mohli bychom zjistit, jak z toho ven. Řešení je překvapivě jednoduché: odstraňme hospodářskou centralizaci. Pojďme zásadně omezit stát jakožto hospodářský subjekt. Potíže nastanou při uskutečnění tohoto procesu. Parazitní struktury budou dělat všechno možné, aby své postavení neztratily. Jak řečeno na začátku, z pasti se lze dostat násilím. Různá revoluční hnutí to zkoušela mnohokrát, kýženým výsledkem skončilo jediné, avšak vždycky byla provázena velkými ztrátami na životech. Lepší by byl zřejmě druhý způsob, nějaké inovativní řešení.

Ochota k takové diskuzi je zatím minimální, ale objevují se alespoň první vlaštovky. Jako například úvaha Patrika Klusáčka „Centrální banky páchají nenapravitelné škody na naší ekonomice – proč?“ (https://finex.cz/centralni-banky-pachaji-nenapravitelne-skody-na-nasi-ekonomice-proc/), nebo vystoupení člena bankovní rady Aleše Michla na konferenci Forbesu pod názvem Lepší Česko (https://forbes.cz/akcie-tuny-zlata-a-dolary-cesko-podle-alese-michla-potrebuje-potrebuje-fond-bohatstvi/). Protože je však Aleš členem centrálního orgánu, tedy ČNB, ta jeho vlaštovka připomíná spíše onu pěknou čtyři mínus z dějepisu. Podívejme se na pár úryvků z jeho projevu:

  • „Náš základní problém je, že jako národ jsme ještě pořád málo bohatí. Máme málo úspor a málo kapitálu.“ Správný postřeh – co jiného byste čekali, když stát lidem sebere 60% příjmů? Z čeho tak asi mají spořit a investovat a bohatnout a tvořit kapitál? Nebo pan bankéř nemluvil o lidech a měl na mysli národ = ČNB?
  • „Problém je ale ten, že ČNB je dlouhodobě v kumulativní ztrátě, takže se o zisk se společností dělit nemůže. Aby ho mohla vytvářet, musí investovat riskantněji.“ No bodejť, jak by nebyla ve ztrátě? Hospodaření ČNB řídí úředníci, kteří prakticky nenesou žádné riziko a nemají žádnou odpovědnost (viz https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/clanky-a-uvahy/strasak-jmenem-hyperinflace.html), nemůže to tudíž dopadnout jinak. A jestli začnou opravdu investovat riskantněji, bude hůř.
  • „Další, co je ještě potřeba, je držet víc zlata. Mnohem víc zlata. Česká národní banka má v současné době v sejfech necelých deset tun zlata. Ideální by bylo mít alespoň dvě stě tun.“ Zábavné. ČNB měla zlata mnohem, mnohem víc, než ho její úředníci vyprodali za směšnou cenu (viz https://odhalene-finance.estranky.cz/clanky/clanky-a-uvahy/strasak-jmenem-hyperinflace.html). Takže teď se asi bude znovu nakupovat, ovšem při téměř čtyřnásobných cenách! Kvízová otázka: kdo zaplatí rozdíl?
  • „Věřím, že v budoucnu, řekněme za sto let, by tento plán mohl státnímu rozpočtu vydělávat sto miliard korun ročně. To by mohla být naše cesta k větší svobodě. Při případné další krizi bychom se nemuseli tolik zadlužovat“. A to jsme již v oblasti úplného bizáru. Řečeno s lordem Keynesem, za sto let jsme všichni mrtví! Ale co si počneme teď?

Připusťme, že uvedené výroky v patřičném kontextu nemusejí vyznívat tak stupidně. Jádro pudla je však v tom, že se myšlenkově pohybujeme pořád ve stejném bludném kruhu, když říkáme: je jedno, že dřívější smělé plány ztroskotaly – pojďme vytvořit nové smělé plány! Což mimochodem odpovídá Einsteinově definici šílenství, kdy při opakování stále stejného postupu je očekáván odlišný výsledek.

Centrální řízení ekonomiky se již dostatečně historicky znemožnilo a nemá smysl se pokoušet o jeho další mutace. Prosperitu a bohatství nevytváří stát ani jeho centrální banka. Ti umí jen někomu sebrat výsledek jeho schopností a úsilí a dát jej někomu jinému. Prosperitu a bohatství vytvářejí lidé, ať už samostatně nebo sdružení ve firmách. Až budou plody jejich činnosti zůstávat především jim, nebude potřeba smělých plánů centrálních mudrců, které znovu a znovu končí dluhovou pastí.

Vzhledem k tomu, že kolektivní snaha neustále selhává, nezbývá, než se pokusit o řešení na individuální úrovni. Jakkoli kritické jsou podmínky pro investování za současného stavu na trzích a v ekonomice, nezapomínejme, že krize znamená zároveň příležitost.  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář